Květen 2007

Obrázky a popis

28. května 2007 v 15:09 Klokan Jack
Popis:Charlie a Louis jsou už léta nejlepšími kamarády. Každý z nich má však svoje vlastní problémy. Louis (Anthony Anderson) je bytostný optimista, ale zároveň smolař k pohledání. Charlie (Jerry O´Connell) je naopak skeptik snící o seznámení s milou dívkou a bezstarostném životě. Jeho sny se mu však těžko mohou splnit, protože je nevlastním synem mafiánského bosse Sala (Christopher Walken), který oba přátele nemá příliš v oblibě. Když se Sal rozhodne dát jim poslední šanci a požádá je, aby doručili do Austrálie 50 000 dolarů vypadá to, že se na ně konečně usmálo štěstí. Jenomže bundu, do které si peníze schovali jim díky jejich hlouposti ukradne nenechavý místní klokan. Nejpodivnější lov v dějinách Austrálie může začít …

Ňaký káry

26. května 2007 v 11:05 Autííška

City

22. května 2007 v 16:01 Wallpapers
new-york-24.jpg
new-york-20.jpg
new-york-01.jpg
Resize0082.jpg
Resize0079.jpg
City of Bangkok 2 BIG.jpg
Budapest-004.jpg
london2.jpg
london15.jpg
//<![CDATA[ //]]>

Wallpapers

22. května 2007 v 16:01 Wallpapers
//<![CDATA[ //]]>

3D

22. května 2007 v 15:59 Wallpapers
Champion

Delfíni

22. května 2007 v 15:57 Wallpapers
klikněte pro zobrazení původního obrázku
//<![CDATA[ //]]>

Příroda 4

22. května 2007 v 15:54 Wallpapers

Příroda 3

22. května 2007 v 15:51 Wallpapers

Zvířátka

22. května 2007 v 15:51 Wallpapers

Příroda 2

22. května 2007 v 15:49 Wallpapers
//<![CDATA[ //]]>

Příroda

22. května 2007 v 15:48 Wallpapers
//<![CDATA[ //]]>

Referát - České středohoří

21. května 2007 v 17:13 Referáty

České středohoří

České středohoří je geomorfologická jednotka o rozloze 1 265 km2. Z hlediska horopisného patří do Podkrušnohorské oblasti, která je součástí Krušnohorské subprovincie.
Rozkládá se na území okresů: Česká Lípa, Děčín, Litoměřice, Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem. 84% území tvoří chráněnou krajinnou oblast (CHKO) České středohoří o výměře 1 063.17 km2.
  • Nejvyšší bod: Vrchol Milešovky 836.5 m n.m.
  • Nejnižší bod: Hladina Labe v Děčíně 121.9 m n.m.
  • Maximální výškový rozdíl: 714.6 m
  • Vnitřní horopisné členění: Verneřické středohoří na pravém břehu Labe, Milešovské středohoří na levém břehu.
  • Složení: Převaha čedičových hornin (73.6%), zbytek trachytické a v malé míře andezitické horniny.
  • Zvláštnosti:
    • Loupežnická jeskyně u Velkého Března je největší pseudokrasová jeskyně v neovulkanitech v Česku.
    • Na Borečském vrchu a Plešivci jsou ledové jámy.
    • V širším okolí Třebívlic se vyskytuje český granát, ojediněle i diamant.
    • Jihozápad CHKO patří k nejteplejším a nejsušším místům republiky.
    • Severozápad středohoří byl v zájmu těžby uhlí vyňat z původně navrhované CHKO a krajina je zde silně negativně ovlivňována těžbou uhlí a souvisejícím průmyslem.
  • Vodní toky: Osu středohoří tvoří mimořádně úrodné údolí Labe. Dalším větším tokem je Ploučnice. Centrální části obou podcelků jsou odvodňovány drobnými toky směřujícími k Labi, Ploučnici a Bílině. Na labských přítocích v okolí Ústí nad Labem jsou zpětnou erozí vytvořeny vysoké vodopády (nejvyšší 12 m).
  • Lesy: Lesnatost je malá, 28.4%. Vyskytuje se především dub, buk, habr, bříza, jasan, lípa a javor. Nejvyšší zastoupení má smrk (32.8%).
  • Maloplošná chráněná území: Celkem 39, z toho národní přírodní rezervace 5, národní přírodní památky 8, přírodní rezervace 11, přírodní památky 15.
Karel Hynek Mácha / České středohoří
...obzvláště při východu a západu slunce stkvějí se obklíčující Prahu hory v temnomodrých a růžových barvách. V dálce k půlnoci Milešov a Košťál. Snad odlehlost jejich, snad vyvýšenost jejich na růžovém nebi jest, co touhu moji budí při spatření jich; touhu do dálky či touhu do výše. -
(16. IX. 1835)
Ze 3 oken hledím od pevnosti kolem přes Boušovice, Doxany, Budiň, Libochovice, Třebenice, Košťál, Mlikojedy až k Radobylu, a Hanžburek - náš svatý Hanžburek mi kouká všemi okny až do postele nechť ji postavím kde chci, a ten černý Košťál na obzoru plameného nebe při západu slunce, a ty modré hory - a ta rovina - ty skupiny stromů po ní - a ty vinice kolem, v ních ty bílé domky - a to Labe pode mnou - a Hanžburek - - - Eduarde to musíte vidět, to se nedá popsat.
(9. X. 1836)
Večer jsem ležel na Radobylu v neděli, na jednom velkém vrchu za Litoměřicema, už bylo tma; a v tom vyšel v Litoměřicích oheň. To jsem viděl s toho vrchu. Tak jsem běžel honem do Litoměřic; asi 3/4tě hodiny jsem měl co běžet než jsem tam době[hl], a předce jsem byl jeden z nejprvnějších u ohně. To byl ale oheň; jedenáct stodol, samé obilí, najednou hořely, a vítr do toho foukal až hrůza...
(24. X. 1836)
Já se tu začínám mít dobře. Na prvního jsem dostal 16 fn stříbra; a každý měsíc dostanu teď 4 fn stříbra mimo těch desíti. Něco musí z toho na topení. - Já jsem už v sobotu neměl žádné peníze, ale z nenadání mě pozval p. Justiciär k obědu na neděli, proto že jsem musil do Milešova na komissi odpoledne, dal mi zapřáhnout a já jsem jel 2 míle s postilionem až do Milešova; - kdyby tu byl někdo býval, aby byl jel se mnou. - Já jsem vzal plášť a červenou čepici, a jel jsem jako generál; postillion musil u každý vsi troubit, a co se nám stalo, to až v Praze. V Milešově jsem sněd šest velikánských vdolků. Tam jsem se měl dobře. -
(2. XI. 1836)
V jeho kabátě, který jak domácí praví, při ohni měl, a na kterém to dosaváde je znát, jak byl umazaný, našel jsem zlomek básně "Cesta z Čech", již nepochybně na Radobylu, na jeho poslední procházce složiti chtěl (poněvadž je tužkou psaná), hodně zmačkaná, bezpochyby příčinou toho ohně. atd.
(9. XI. 1836)

Referát - Středočeský kraj

21. května 2007 v 17:11 Referáty
Středočeský kraj
Středočeský kraj jako vyšší územně samosprávný celek byl vytvořen v roce 2000. Na rozdíl od ostatních krajů nemá své sídlo umístěno na vlastním území, ale na území jiného kraje, Hlavního města Prahy. Středočeský kraj se svojí rozlohou řadí k největším krajům a patří mezi čtyři kraje, na jejichž území žije více než 1 milion obyvatel.
Území Středočeského kraje:
 26 správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které k 1.1. 2003 nahradily bývalé okresní úřady
 rozlohou je největší správní obvod s rozšířenou působností - Příbram (8 % rozlohy Středočeského kraje)
 nejmenší je správní obvod s rozšířenou působností - Neratovice (1 % rozlohy Středočeského kraje)
Základní informace:
Středočeský kraj je největším samostatným územně správním celkem České republiky. Jeho rozloha 11 014 km2 zabírá téměř 14 % území České republiky. K 31. březnu 2005 žilo ve Středočeském kraji 1 146343 obyvatel. Tento velice různorodý region v centrální části Čech, jedinečný a mnohotvárný, obklopuje hlavní město Prahu. Na rozdíl od ostatních krajů leží jeho sídlo v kraji sousedním, na území Prahy.
Vzhledem ke krásné a zajímavé krajině jsou mnohá místa Středočeského kraje vyhledávanými cíli turistů. Leží zde několik chráněných krajinných oblastí, z nichž mezi nejvýznamnější patří Český ráj, biosférická rezervace UNESCO Křivoklátsko nebo geologicky zajímavý Český kras se známými Koněpruskými jeskyněmi. Oblíbeným místem tuzemských i zahraničních rekreantů jsou toky téměř všech zdejších velkých řek - Berounky, Jizery, Labe i Sázavy.
Kraj je proslaven i vzácnými historickými památkami - patří mezi ně především hrady jako Karlštejn, Křivoklát, Konopiště, Kokořín, Český Šternberk.
-
Prakticky všechna města ve Středočeském kraji se právem mohou pyšnit středověkým historickým centrem. Skutečnou perlou mezi nimi je bezpochyby Kutná Hora, která je zapsána na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Ale i ostatní města jako Kolín, Mělník, Mladá Boleslav, Slaný, Kladno, Beroun, Rakovník, Příbram, Benešov a další mají co nabídnout.

Administrativní členění

Administrativně se kraj dělí na 12 okresů s 10 okresními městy.
Rozlohou je největší okres Příbram (15 % rozlohy kraje), nejmenším okresem je pak Praha-východ (5 % rozlohy kraje). V roce 2005 bylo na území kraje 1 146 obcí. Největší počet obcí je soustředěn v okrese Mladá Boleslav (123 obcí) a nejmenší počet obcí má okres Mělník (70 obcí).

Obyvatelstvo

K 30. červnu 2005 měl Středočeský kraj 1 150 040 obyvatel. Nejlidnatějším okresem Středočeského kraje je okres Kladno s 150 447 obyvateli. V okresech Mladá Boleslav, Praha-východ a Příbram žije přes 100 000 obyvatel. Naopak populačně nejmenším je okres Rakovník s 54 362 obyvateli. Hustota zalidnění je nejvyšší v okresech Kladno, Praha-východ, Praha-západ a Mělník, kde dosáhla hodnoty přes 130 obyvatel na km². Všechny tyto okresy mají intenzivní sociálně-ekonomické vazby na Prahu a do jisté míry tvoří metropolitní zázemí hlavního města. Naopak nejnižší hustota zalidnění je v okresech Rakovník, Benešov a Příbram, kde hustota zalidnění nepřesahuje 70 obyvatel na km².

Ekonomika

Poloha Středočeského kraje významně ovlivňuje jeho ekonomickou charakteristiku. Úzká vazba s hlavním městem, hustá dopravní síť, činí polohu kraje mimořádně výhodnou. Naopak zřejmá nevyváženost vztahu Prahy - metropole celorepublikového významu - a středních Čech - periferie Prahy - je pro kraj nevýhodou. Tato skutečnost, stejně jako absence krajského města jako správního centra regionu, do určité míry limituje rozvoj kraje. Kraj je pro Prahu významným zdrojem pracovních sil, doplňuje pražský průmysl, zásobuje Prahu potravinami, poskytuje Praze svůj rekreační potenciál.

Doprava

Středočeský kraj má kromě Prahy nejhustší, ale také nejpřetíženější dopravní síť v republice. Přes území kraje vedou do hlavního města historicky radiálně uspořádané hlavní železniční i silniční tranzitní sítě. Své zastoupení v kraji má i vodní doprava. Jedinou vodní cestu v Česku pro vnitrostátní i mezinárodní přepravu představuje v současné době Labsko-vltavská vodní cesta, přibližně 3/4 její délky procházejí územím kraje.

Zemědělství

Pro Středočeský kraj je charakteristická rozvinutá zemědělská i průmyslová výroba. Zemědělská výroba těží z vynikajících přírodních podmínek v severovýchodní části kraje, kraj vyniká hlavně rostlinnou výrobou - pěstováním pšenice, ječmene, cukrové řepy, brambor, v příměstských částech ovoce, zeleniny a okrasných rostlin. Rozvíjí se pěstování energetických plodin, zejména řepky olejky.

Průmysl

Stěžejními průmyslovými odvětvími jsou strojírenství, chemie a potravinářství. Škoda Mladá Boleslav se stala podnikem celostátního významu. Několika významnějšími podniky je zastoupeno i sklářství, keramika a polygrafie. Ústup zaznamenaly dříve tradiční obory těžba uhlí, ocelářství a kožedělný průmysl.
Ve srovnání s odvětvovou strukturou zaměstnanosti v Česku je v kraji nadprůměrně zastoupena průmyslová výroba a zemědělství, naopak podíl stavebnictví a služeb na celkové zaměstnanosti je nižší, oblast služeb však vykazuje v posledních letech progresivní růst.

Příroda, historické památky

Na území Středočeského kraje se nachází množství významných historicky cenných památek a několik chráněných krajinných oblastí. Největší koncentrací památek se vyznačuje město Kutná Hora, které bylo zapsáno do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Nejcennější přírodní oblast kraje představuje CHKO Křivoklátsko, která figuruje na seznamu biosférických rezervací, mezi další významné oblasti patří CHKO Kokořínsko, Český kras, Český ráj a Blaník. Další přírodně zajímavou oblastí jsou Brdy.

Vodní toky


Referát - Liberecký kraj

21. května 2007 v 17:11 Referáty
Liberecký kraj
Liberecký kraj se rozprostírá na severu České republiky a zahrnuje území 4 okresů - Liberec, Jablonec nad Nisou, Semily a Česká Lípa na celkové výměře 3163 km2, což představuje 4% z celkové rozlohy České republiky a s výjimkou hlavního města Prahy má nejmenší rozlohu v republice. Trvalé bydliště zde má cca 428 tisíc obyvatel. Hustota zalidnění ( 136 obyvatel na km2 ) mírně převyšuje republikový průměr.
Hlavním městem kraje a současně přirozeným centrem regionu je téměř stotisícový Liberec.Ten se sousedním městem Jabloncem nad Nisou vytváří jednu aglomeraci. Hranice kraje jsou na severu zároveň státní hranicí s Polskem a částečně se Spolkovou republikou Německo. V souvislosti s rozšířením přeshraniční spolupráce byl v roce 1991 ustaven Euroregion Nisa - dobrovolné sdružení obcí České republiky, Polska a Německa. Jeho členy jsou obce a města Libereckého kraje, obce Šluknovského výběžku a přilehlých okresů obou sousedních států. Na území Libereckého kraje se nachází 215 obcí, z toho 36 se statutem města.
Liberecký kraj má ve srovnání s ostatními kraji vysoký podíl pracujících v průmyslu. Rozvinut je především průmysl skla, keramiky, strojírenství, textilní, plastikářský. Dalšími hlavními sektory jsou obchod, doprava, zdravotnictví, stavebnictví a až poté zemědělství a administrativa. V oblasti dopravy sehrává důležitou roli spojení Liberce s Prahou, kterým je čtyřproudá rychlostní komunikace. Její prodloužení na státní hranici umožní napojení na dálniční síť Spolkové republiky Německo.
Na území kraje se rovněž nachází několik významných hraničních přechodů. Ty doplňuje řada hraničních přechodů otevřených v rámci malého pohraničního styku. Tato skutečnost je důvodem toho, že Liberecký kraj je velmi významný z hlediska cestovního ruchu a jeho oblasti tak ročně navštěvují statisíce turistů, kteří jsou přitahováni rozmanitostí celého území. Z pohoří, rozprostírajících se mezi hranicemi Libereckého kraje jsou největší a nejznámější Jizerské hory a Krkonoše. Ty skýtají mnoho příležitostí pro pěší turistiku, cykloturistiku a zimní sporty.
Ojedinělé podmínky k pěstování zimních druhů sportů lze nalézt v Ještědském areálu nad Libercem, kde se mimo sjezdovek různých náročností nacházejí rovněž skokanské můstky, na kterých se každoročně konají závody ve skocích na lyžích.
Dále je krajina je obohacena mnohými přírodními zajímavostmi, vodními plochami a říčkami a historickými památkami. Důležitou roli sehrávají i lázeňská místa, tolik vyhledávaná právě návštěvníky ze sousedních zemí Euroregionu Nisa.
V oblasti školství je nutno zmínit existenci vysoké školy na území Libereckého kraje. Jedná se o Technickou universitu Liberec s fakultou strojní, textilní, hospodářskou, pedagogickou, architektury, mechatroniky a mezioborových inženýrských studií. V letech 1998-2000 absolvovalo studium ročně cca 700 studentů. Dále má mládež možnost studovat na mnoha středních školách (gymnázia, střední odborné školy, střední odborná učiliště, integrované střední školy, speciální školy).
Kulturní vyžití mohou obyvatelé Libereckého kraje, ale i jeho návštěvníci najít v mnoha kulturních zařízeních jako jsou kina, divadla, muzea a galerie, hrady a zámky. Za zmínku jistě stojí nově vybudovaná Státní vědecká knihovna v Liberci, na kterou byly mimo jiné poskytnuty finanční prostředky v rámci projektů PHARE a jejíž provoz byl slavnostně zahájen za přítomnosti významných státních a zahraničních představitelů.
I milovníci sportu nacházejí široké uplatnění v mnoha sportovních odvětvích, pro která jsou zde vhodné podmínky. Nejsilnější postavení zaujímá fotbal, v kterém je péče věnována už dětem od útlého věku. Dále pak je to turistika a mnohé další sporty. Stále více vzrůstá zájem o cykloturistiku a to nejen u obyvatel Libereckého kraje, ale i zahraniční návštěvníci stále častěji poznávají veškeré přírodní krásy na kolech. Velmi příhodné podmínky pro pěstování tohoto odvětví sportu je také prostředí Českého ráje. Návštěvníci nejen této lokality mohou prostřednictvím kola, poslední dobou tak moderního dopravního prostředku, poznávat zajímavá přírodní zákoutí a mnohé historické památky celého Libereckého kraje.
Kraj má také v oblasti sportu velmi dobré postavení v celé republice. Velkou zásluhu na tom má armádní sportovní klub DUKLA, který vychovává a připravuje základnu našim nejlepším sportovcům. Mezi ty nejznámější patří i olympijská vítězka Katka Neumannová.Také v oblasti fotbalu a hokeje je znám. Za Bílé tygry chytá Milan Hnilička.
Kraj takté zaujímá důležitou roli v oblasti výcviku Armády ČR. Liberec je znám svou chemickou jednotkou, která je začleněna do struktury jednotek NATO.
Oblast českého nápoje piva zde zaujímá i pivovar Svijany a Vratislavice..

Referát - Jihočeský kraj

21. května 2007 v 17:10 Referáty
K 1.1.2000 vznikl Budějovický (Jihočeský) kraj.

Jihočeský kraj ( název Budějovický kraj do května 2001, přestal platit vyhlášením novely zákona ve Sbírce zákonů) je druhým největším v České republice co do velikosti. Volby do krajského zastupitelstva a proces vzniku krajských orgánů byl zahájen dnem voleb do krajských zastupitelstvech 12. listopadu 2000.
První hejtman byl zvolen 18.12.2000 (RNDr. Jan Zahradník). Kraj je spravován volenými zástupci a krajským úřadem.
Statistika
Rozloha kraje 10 055 kilometrů čtverečních.
Počet obyvatel 626 867.
Počet obcí je 623.
Počet okresů: 7.
Největším městem jsou České Budějovice s téměř 100 tisíci obyvateli, následuje Tábor a Písek, Jindřichův Hradec, Strakonice, Český Krumlov a Prachatice.
Více okresech (místopis, obce ..)
zde.

Označení "jižní Čechy" vyplývá spíše ze zeměpisné polohy. Lze říci, že jižní Čechy jako takové vymezuje území 2 krajů z let 1654 - 1751, tedy Prácheňského a Bechyňského, resp. po jejich rozdělení území 3 krajů z let 1751 - 1849, tj. Prácheňského, Budějovického a Táborského.
Jejich území zahrnovalo na západě i Sušicko a Horažďovicko a tedy de facto většinu Šumavy (dnes rozdělena mezi Plzeň a České Budějovice). Východní hranice vždy respektovala zemskou hranici Čech a Moravy. K prvnímu umělému zásahu došlo v roce 1851 se vznikem krajských vlád, později úřadů.
Část jižních Čech spadala pod Plzeň, naopak část středních Čech zase pod Budějovice. Ovšem východní hranice zůstala zachována, tedy stále byla respektována zemská hranice.

Rozdělení na Čechy a Moravu přetrvalo staletí, obě světové války, protektorát. Nepřežilo však rok 1948. K částečné nápravě východní hranice kraje došlo v roce 1960 - vzniká Jihočeský kraj. Kraj který po 12 letech opět zabírá většinou oblasti označovanou za jižní Čechy.
V roce 2000 vzniká zákonem o VÚSC kraj Budějovický. Ten nezahrnuje celou oblast "jižní Čechy", k tomu mu chybí přinejmenším většina Pelhřimovska, tedy i Pacovsko. Tolik stručný vývoj.
Stopy staleté přítomnosti člověka se tu téměř všudypřítomně prolínají s téměř nedotčeně působící přírodností a dodávají této dnes velmi řídce osídlené krajině zvláštní tajemnost a kouzlo, ať jsou to tak známá díla, jako Schwarzenberský plavební kanál spojující povodí Vltavy a Dunaje v jižní části Šumavy nebo Vchynicko-Tetovský kanál u Srní anebo "jen" prostě působivé upomínky přítomnosti člověka jako hráze kamenných snosů či třeba stromořadí horských jeřábů podél cest v odlehlých končinách horské Šumavy.
Přes doby bohaté historie sklářství, namáhavého osidlování i zemědělství, poválečného vysídlení obyvatelstva původního i přistěhovalectví novodobého včetně dlouhodobého znepřístupnění pohraničních končin se Šumava dočkala i postupného uznávání své přírodní výjimečnosti. Symbol šumavského "Lesa" - Boubínský prales na svazích Boubína je chráněn už od r.1858, další přírodní rezervace následovaly - Černé a Čertovo jezero, Buková, Jezerní, Rokytská či Mlynářská slať, Mrtvý luh a řada dalších, vesměs zbytků pralesovitých lesů a rašelinišť.
V r.1963 byla Šumava vyhlášena největší chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) bývalého Československa o rozloze 163 000 ha, od r.1990 je spolu s Krkonošemi, Křivoklátskem, Třeboňskem a Pálavou "Biosférickou rezervací" a od r.1991 tvoří nejcennější ucelené centrální části CHKO Šumava o rozloze 69 000 ha plošně největší národní park České republiky - Národní park Šumava.
České Budějovice - krajské město
Velkorysé založení Českých Budějovic uprostřed kotliny na soutoku řek Vltavy s Malší bylo dílem Přemysla Otakara II., panovníka který usiloval o vytvoření vnitřně stmeleného státu. Královské město, jehož dějiny se počínají od roku 1265, bylo obdařeno čestnými výsadami a stalo se v brzku křižovatkou obchodních cest spojující Čechy s Podunajím.
Rozlehlé čtvercové náměstí, nebývale široké ulice a výstavné domy svědčily o jeho světských přednostech, kdežto nejstarší stavba, dominikánský klášter, poukazovala i na vyšší hodnoty, k nimž se měli obyvatelé upínat.
Chráněno královskou přízní a dobře spravováno svými radními město bohatlo a vzkvétalo. Trvalý vzestup města nepřerušily ani husitské války, v nichž zůstalo věrné katolické straně, ani série pohrom v následujícím století, kdy bylo postiženo požáry, zemětřesením povodní a morovou epidemií. Úpadek nastal až vlivem třicetileté války.
Nejznámější vodní dílo
Lipenská přehrada


Krajina na horním toku Vltavy, kde má řeka malý spád, trpívala častými povodněmi při jarním tání i letních bouřkách. Již koncem 19. stol. se objevily první myšlenky na obnovení jezera, které se v této krajině v pravěku rozlévalo. V povodí Vltavy mezi pramenem nad Kvildou a Čertovou stěnou mělo být zbudováno 26 vodních nádrží, které by byly schopny zadržet všechny nebezpečné vodní přívaly. Další plány vznikly ve třicátých letech, ale teprve po druhé světové válce se skutečně začalo s výstavbou. V l. 1950-59 byla vybudována zemní sypaná hráz o výšce 25 m a délce 282 m. V hloubce 150 m pod dnem nádrže je ve skále hydrocentrála s Francisovými turbínami. Od nich proudí voda 3,5 km dlouhým podzemním tunelem pod horou Luč do vyrovnávací nádrže nad Vyšším Brodem, kde jsou ve druhé hydroelektrárně instalovány Kaplanovy turbíny. S napouštěním jezera se začalo v únoru 1958, silná obleva v tu dobu naplnila údolí vodou během několika dnů. Vodní plocha rozlohy kolem 5000 ha dosahuje délky az 44 km a šířky v některých místech až 4 km. Vodní hladina přehradního jezera kolísá kolem kóty 717 m. V roce 1959 sem byly dodány dvě motorové lodě a upraveny břehy, tehdejší léto zde začala první rekreační sezóna.
Boubínský prales

Šumava měla ještě v minulém století místa, kam nevkročila lidská noha. Posléze je zjistilo, že zde jsou ještě pralesy s neobyčejně mohutnými smrky, jedlemi a buky. Ve třicátých letech minulého století byla pod jižním svahem Boubína uměle vytvořena vodní nádrž. S její pomocí bylo uměle zvyšováno množství vody v Kaplickém potoce, aby se tak mohlo dopravovat vytěžené dřevo až do Lenory y z důvodu velkých větrných polomů, suchých létech a kalamitě způsobené kůrovcem.
Rezervací byla prohlášena plocha o 141 ha, po kalamitách v sedmdesátých letech minulého století nezbylo, než tuto plochu zmenšit na lesní oddělení o velikosti 47 ha. V roce 1958 byla ochrana rozšířena i na okolní les, dnes je tedy rezervace velká přes 600 ha. Vlastní rezervací je plocha mezi Lukenskou silnicí a Kaplickým potokem až k jezírku.

Aby se zamezilo škodám, způsobeným jelení zvěří i návštěvníky, bylo nutné tuto část uzavřít. Prohlídková trasa vede po okraji rezervace. Nejzajímavější jsou zvláště smrky na chůdových kořenech, které vznikly, když mladý strom obrůstal tělo svého padlého předchůdce. Z obrovitých tlejících kmenů po patnácti, dvaceti letech vyrůstají semenáčky nových smrků. Mýtiny vznikly hromadným zhroucením několika mohutných přestárlých stromů. Z prohlídkové trasy lze možno zhlédnout devětsil s jeho typickými listy a skupiny kapradin, také zde roste podbělice alpská, kvete dřípatka horská, mařinka vonná, kokořík přeslenitý.
Hluboká nad Vltavou
Založení hradu se připisuje Čéčovi, zakladateli starých Budějovic, i když jeho původní pojmenování Fronburg (Pánův hrad) svědčí spíše o králi jako stavebníkovi. Hluboká vstoupila do dějin až r. 1285, kdy panství vládl Vítek, bratr Záviše z Falkenštejna.
Po smrti Přemysla Otakara II. Vítkovci využili těžké politické situace a domohli se nejvlivnějšího postavení v zemi. Člen rodu Záviš z Falkenštejna se oženil s královou vdovou Kunhutou a načas vládl místo mladičkého Václava II.
Po smrti královny Kunhuty uvěřil Václav II. pomluvám panské skupiny a dal svého otčíma uvěznit v Praze s obviněním z velezrady. Aby získal hrady Závišových stoupenců, dal ho král vodit s vojskem od hradu ke hradu s pohrůžkou, že Záviš bude popraven, nevzdá-li se hrad do rukou krále.
U Hluboké však vojsko narazilo na odpor Závišova bratra Vítka, který pohrůžce neuvěřil a odmítl hrad vydat. Vévoda opavský Mikuláš, nevlastní králův bratr, dal Záviše s vědomím krále r. 1290 na tzv. Pokutní louce před Hlubokou popravit.
Schwarzenbergové si budovali na Hluboké skutečně reprezentativní a pohodlné sídlo. V této době se u vídeňského dvora ujímá francouzská šlechtická kultura libující si v ceremoniálech, plesech a lovu. chybějící stáje, stodoly a psince byly postaveny místo stržených zdí opevňovacího systému a pod zámkem byl založen malý francouzský parčík. V této době zůstal zámek Hluboká nezměněn až do r. 1841, kdy byl přestavěn do dnešní romantické podoby.

Jan Adolf II. se svou chotí Leonorou Lichtenštejnovou podnikl v letech 1825 až 1838 několik cest do průmyslově vyspělé a v Evropě módní Anglie. Tam se knížecí manželé seznámili s tudorskou alžbětinskou architekturou. Kněžna Leonora byla obzvláště uchvácena královským zámkem Windsorem, a tak měla být Hluboká vystavěna v gotickém stylu podle vzoru královského zámku Windsoru.

V r. 1855 byla přestavba z velké části dokončena a knížecí manželé zde opět mohli bydlet. V r. 1871 zasadil následník trůnu arcivévoda Rudolf na 2. nádvoří závěrečný kámen. Celkový vzhled dokončila rozlehlá jízdárna s přidruženou kočárovnou, spojená se zámkem a zimní zahradou. Na místě zbořených hospodářských budov a přilehlých polích vznikl rozsáhlý anglický park, kam jen v r. 1851 bylo vysázeno 11 597 stromů a 2180 keřů.

Interiéry hlubockého zámku byly zařízeny podle pozdního slohového období anglických renesančních sídel - doby alžbětinské a jakobínské. Pro střední Evropu nový a neobvyklý byl typ anglických arkýřových oken z drobných skleněných tabulek spojovaných olovem a doplněných na skle malovanými erby. Reprezentaci byl podřízen výběr nábytku, obrazů a ostatních doplňků, včetně bohatě řezaného dřevěného obložení stěn a množství vzácných zbraní a zbroje ve zbrojnici. V bývalé jízdárně je dnes umístěna Alšova jihočeská galerie.
V nedaleké oboře se ukazuje hluboká brázda, které se říká Čertova strouha. Podle pověsti ji vyoral ďábel se zapřaženým správcem hlubockého panství de Bossim. Prý za svého života natolik zužoval poddané, až byl proklat.
A další zajímavosti:
  • Medvědí stezka - naučná stezka na zalesněných svazích Perníku, vedoucí od železniční zastávky Ovesná kolem skalních útvarů, Medvědího kamene, kde byl r. 1856 zastřelen poslední šumavský medvěd, až k železniční stanici Černý kříž. Cestu lemují bizarní skalní útvary, vzniklé zvětráváním hrubozrnné žuly.
  • Mrtvý luh - přírodní rezervace údolního rašeliniště při soutoku Teplé a Studené Vltavy s porostem stromové
  • Trojmezná hora - přírodní rezervace vrcholové části Trojmezenské hornatiny s vrchy Třístoličníkem, Trojmeznou a Plechým s Plešným jezerem. Souvislý porost smrčin pralesovitého rázu s výskytem vzácných rostlin.
  • Schwarzenberský kanál - plavební kanál určený k přepravě kmenů, spojující povodí Vltavy s povodím Dunaje. Projekt schwarzenberkého lesního inženýra Josefa Rosenauera byl realizován v letech 1789 až 1822. Délka kanálu je 44,4 km, tunel nad Jelením byl postaven v r. 1821 až 1822 v délce 389 m.
  • Vlkov - přírodní rezervace "Pískový přesyp" - velmi dobře zachovalá písečná duna s ojedinělým nízkým borovým porostem, ležící na okraji rozsáhlé vodní plochy vzniklé těžbou štěrkopísků.
O jihočeském kraji lze říci spoustu, je to kraj bohatý na přírodní a historické památky. Mezi nejznámější patří hrady a zámky ( Hluboká nad Vltavou, Orlík, Rožmberk, Červená Lhota, Kratochvíle … ). ( Tyto památky lze najít na stránkách kraje. )
Kraj patří k jedním z největším v oblasti zemědělství, dřevařství a zpracování textilu. Taktéž je známý svou mlékárenskou a masnou výrobou.
Taktéž je tento kraj bohatý na přírodní památky, parky a jezera. Mezi nejznámější patří Lipenské jezero, Orlická přehrada.
Rovněž se může chlubit v oblasti Třeboňska svými rybníky, proto se o tomto kraji mluví též jako o kraji rybníků.
Je též bohatý na historii - město Tábor - symbol Husitství a vojenství. Město Písek a Strakonice jako výrobci textilií. Město Český Krumlov svým zámkem a otáčivým hledištěm, které je v republice s dalším jihočeským městem Týn nad Vltavou držitelem této rarity.
V neposlední řadě nelze opomenout Národní park Šumava, který se rozprostírá od okresu Český Krumlov po okres Prachatice. Dále pak pokračuje v sousedním kraji .

Referát - Česká republika

21. května 2007 v 17:09 Referáty

Česká republika

Rozloha:
78 864 km2
Počet obyvatel:
10 230 060 (dle sčítání lidu, březen 2001)
Úřední jazyk:
čeština
Politický systém:
parlamentní republika
Měnová jednotka:
1 koruna česká (Kč)
Hlavní město:
Praha
Správní členění:
14 krajů
Náboženství:
převládá římsko-katolická víra (39,2 %),
vysoké procento obyvatel bez vyznání (39,7 %)
Státní svátky:
1. leden - Den obnovy samostatného českého státu
8. květen - Den osvobození
5. červenec - Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje
6. červenec - Den upálení mistra Jana Husa
28. září - Den české státnosti
28. říjen - Den vzniku samostatného československého státu
17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii
Ostatní svátky:
1. leden - Nový rok
Velikonoční pondělí
1. květen - Svátek práce
24. prosinec - Štědrý den
25. prosinec - 1. svátek vánoční
26. prosinec - 2. svátek vánoční
Poloha:

Česká republika je vnitrozemským státem, který se nachází uprostřed mírného pásu severní polokoule ve střední části Evropy a zaujímá území historických zemí Čech, Moravy a části Slezska.
Státní hranice tvoří sousedství s Polskem ( 761,8 km), Německem (810,3 km), Rakouskem (466,3 km) a Slovenskem (251,8 km).
Z fyzicko-geografického hlediska leží Česká republika na rozhraní dvou horských soustav Českého masivu a Západních Karpat. Územím České republiky prochází hlavní evropské rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře.
Historie:

Nejstarším historicky doloženým etnikem, obývajícím Českou kotlinu od počátku 4. století př. Kr., byly keltské kmeny Bójů, podle nichž území dostalo název Boiohaemum (Domov Bójů), latinsky Bohemia. Na přelomu letopočtu byli Keltové vytlačeni germánskými kmeny. Od 6. století území osidlovaly slovanské kmeny, které vytvořily v 7. století kmenový svaz proti avarské expanzi (tzv. Sámova říše). Po roce 820 vznikl na území dnešní republiky první doložený státní útvar, Velkomoravská říše, s níž je spojena christianizace oblasti. Po jejím zániku počátkem 10. století nastal přesun jádra vytváření státnosti do Čech.
Konečné sjednocení státu se podařilo roku 995 rodu Přemyslovců. Od středověku se hranice hlavních historických zemí (Čechy a Morava) zásadně neměnily, ostatní území byla součástí Českého státu vždy jen dočasně.
Od roku 1526 byly země Koruny české součástí habsburské monarchie. Vždy si však chtěly uchovat svoji nezávislost.
Po rozpadu monarchie došlo roku 1918 ke spojení historických českých zemí s částmi Uherského království (Slovenskem a Podkarpatskou Rusí) a k vytvoření Československa jako jednoho z následnických států Rakouska-Uherska.
V roce 1938 zabavilo sousední Německo část území republiky (Sudety) ve svůj prospěch. Od března roku 1939 pak byl zbytek českých zemí okupován Německem přímo (Protektorát Čechy a Morava), zatímco na Slovensku byl vyhlášen samostatný stát.
V roce 1945 došlo k obnovení Československa (bez Podkarpatské Rusi) a zároveň k odsunu třímilionové německé menšiny. Po únorovém převratu roku 1948 se vlády ujala komunistická strana a zavedla v zemi totalitní režim. V šedesátých letech došlo k částečnému uvolnění, které však bylo v srpnu 1968 zastaveno vojenskou intervencí ze strany SSSR a dalších zemí Varšavské smlouvy.
Pád komunistického režimu v listopadu roku 1989 umožnil obnovení pluralitní demokracie. V následujících letech došlo k odsunu sovětských okupačních jednotek (1990-91) a k mnohým reformám uvnitř státu. Na počátku devadesátých let obě federativní republiky ve vzájemném dialogu dospěly k dohodě o rozdělení společného státu na dva samostatné státy. Česká republika vznikla rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR) 1. ledna 1993.
Česká republika vstoupila do NATO (1999) a 1. května 2004 se stala platným členem Evropské unie.
Architektura:


Svou polohou v srdci Evropy byly české země v průběhu dějin konfrontovány s různými kulturními vlivy a stavebními styly. Protože naše země byla jen málo postižena jak poslední válkou, tak i asanací moderny, bylo zachováno bohaté kulturní dědictví.
V České republice je celkem 12 chráněných památkových rezervací uznaných mezinárodní organizací UNESCO: Praha - historické centrum,
Český Krumlov - historické centrum,
Telč - historické centrum, Žďár nad Sázavou - poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře,
Kutná Hora - historické centrum,
Lednice - Lednicko-Valtický areál, Holašovice - vesnická rezervace, Kroměříž - zahrady a zámek, Litomyšl - zámek a zámecký areál, Olomouc - Sloup Nejsvětější Trojice, Brno - Vila Tugendhat, Třebíč - židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa.
Přírodní bohatství:



Přírodní bohatství je v České republice chráněno ve mnoha chráněných krajinných oblastech a přírodních rezervacích. Na území ČR byly vyhlášeny čtyři národní parky (Krkonoše, Šumava, Podyjí a České Švýcarsko) s nejpřísnějším režimem ochrany.
Na území České republiky se nachází četné studené i teplé prameny minerálních vod, které se využívají k léčebným a ozdravným procedurám v lázeňských oblastech a mnohé prameny jsou určeny k produkci pitných minerálních a stolních vod.
Průmysl:


Česká republika má průmysl s dlouholetou tradicí. Skladba průmyslové výroby se vyvíjí směrem ke struktuře typické pro malé vyspělé tržní ekonomiky. V posledních letech se zvýšil podíl potravinářského průmyslu a poklesl podíl strojírenství, které je však nadále nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím ČR.
Ze spotřebního průmyslu jsou nejrozvinutější tradiční průmyslová odvětví textilní a oděvní, výroba obuvi, porcelánu, keramiky a bižuterie.
Zemědělství:



V potravinářství je nejvýznamnější produkce mouky, cukru, masa a piva. V České republice je zavedena dlouholetá tradice v chovu sladkovodních ryb, s tím souvisí i rozvinuté rybníkářství. Významnou exportní plodinou je chmel.
Autorizace : ZŠ Třebívlice - pokud stahujete referát na své stránky uveďte www.zstrebivlice.blog.cz

Referát - Plzeňský kraj

21. května 2007 v 17:09 Referáty
Plzeňský kraj
Údaje o rozloze a obyvatelstvu Plzeňského kraje
Rozloha - 7 561 km2
Počet obyvatel (k 31.3.2005) - 549 978 (muži - 269 250, ženy - 280 428)
Počet obyvatel na 1 km2 - 73
Počet obcí - 501
Plzeňský kraj se rozprostírá na jihozápadě České republiky. Sousedí na severozápadě s Karlovarským, na severu s Ústeckým, na severovýchodě se Středočeským a na východě s Jihočeským krajem. Nejdelší hranici má na jihozápadě se SRN (Bavorskem). Velmi výhodná je poloha regionu mezi hlavním městem Prahou a zeměmi západní Evropy.
Svou rozlohou je Plzeňský kraj třetím největším krajem v České republice, avšak počtem obyvatel se řadí na deváté místo. Na celkovém počtu obyvatel České republiky se podílí 5,4%. Po Jihočeském kraji je druhým nejřidčeji zalidněným krajem v České republice.
Sídelní struktura kraje je nevyvážená - na metropolitní Plzeň navazuje drobná venkovská struktura. Schází města střední velikosti. Typickým rysem území je vysoký počet malých sídel. Katastrální území obcí do 2000 tisíc obyvatel tvoří více než 4/5 rozlohy kraje a žije v nich přes 30% obyvatelstva.
Přirozeným centrem regionu už od doby svého vzniku je Plzeň. Město Nová Plzeň bylo založeno na příkaz českého krále Václava II. roku 1295 na soutoku řek Radbuzy, Mže, Úhlavy a Úslavy. Od počátku se stalo důležitým obchodním střediskem na významné křižovatce cest do Norimberka a Řezna. Průmyslový a technologický rozmach Plzně začíná v polovině 19. století. Postupně se zařazuje mezi nejvýznamnější města státu. V současnosti je Plzeň čtvrtým největším městem v Česku. Žije zde 167 000 obyvatel, což je více než 30% obyvatelstva Plzeňského kraje. Sídlí zde Západočeské univerzita a biskupství.
Kromě Plzně plní funkci center města Klatovy, Domažlice, Tachov, Rokycany. Vzhledem k nízké hustotě zalidnění mají význam i malá města jako jsou například Sušice, Stříbro, Plasy, Kralovice, Horšovský Týn, Přeštice, Nepomuk aj.
Plzeňský kraj se vyznačuje rozmanitými přírodními podmínkami. Tato pestrost je podmíněna především reliéfem. Dominantním přírodním fenoménem je pásmo pohraničních pohoří na jihozápadě (Šumava a Český les) a Plzeňská kotlina na severovýchodě kraje. Ostatní území kraje tvoří pahorkatiny Plzeňská pahorkatina a část Brdské vrchoviny.
Členíme-li Plzeňský kraj podle hlavních vodních toků, největší část tvoří povodí Berounky - historické Plzeňsko, Kralovicko, Tachovsko, Domažlicko, Rokycansko a část Klatovska. K povodí horní Otavy patří Sušicko a zbytek Klatovska. Na území se nachází 162 maloplošných chráněných území. Pro zachování rozmanitosti krajiny jsou vyhlášeny přírodní parky.
Plzeňský kraj patří mezi průměrně ekonomicky rozvinuté kraje v ČR, na tvorbě HDP České republiky se podílí cca 5,5%. V podílu tvorby HDP na obyvatele zaujímá v porovnání s ostatními kraji páté místo, a to především díky vysoké ekonomické výkonnosti města Plzně, která dle odhadů vytváří téměř dvě třetiny celkového HDP Plzeňského kraje.
Mezi nejvýznamnější průmyslová odvětví zastoupená v Plzeňském kraji patří strojírenství, potravinářství, průmysl stavebních hmot a keramiky, výroba a distribuce energií, hutnictví. Společnosti s účastí zahraničního kapitálu představují cca 3,4% podíl na celkovém počtu průmyslových podniků v kraji, tato hodnota dvojnásobně převyšuje celorepublikový průměr. Kraj patří v rámci ČR k oblastem s dlouhodobě nižší mírou nezaměstnanosti, která se pohybuje okolo 7%.
V Plzeňském kraji působí dvě vysoké školy, Západočeská univerzita (7 fakult) a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Obě vysoké školy vysokou kvalitou výuky a zaměřením vyučovaných oborů přitahují studenty nejen z Plzeňska, ale i z jiných regionů ČR a zahraničí.
Plzeňský kraj zaujímá strategicky významnou polohu ve spojení východ-západ Evropy. Největší význam na území kraje má silniční doprava. Dopravní síť v regionu má výrazné radiální uspořádání a město Plzeň je významným dopravním uzlem.

Poloha Plzeňského kraje je také významná pro rozvoj cestovního ruchu. K hlavním cílovým skupinám klientů cestovního ruchu patří občané SRN a v rámci domácího cestovního ruchu pravidelně se vracející obyvatelé větších měst ČR. Největší počet zahraničních turistů přichází do Plzeňského kraje z Německa přes hraniční přechody Rozvadov , Folmava a Železná Ruda.
Sousedství Bavorska, jednoho z nejvyspělejších regionů EU s podobnými přírodními podmínkami, vyvolává potřebu zmírňování přeshraničních socio-ekonomických rozdílů před vstupem do EU. Města a obce příhraničních území na české a německé straně vytváří dva Euroregiony: Šumava - Bavorský les - Mühlviertel a Egrensis.
Návštěvníci a obyvatelé Plzeňského kraje mohou využít nejen mnoha kulturních zařízení jako jsou divadla, kina, galerie, muzea, hrady a zámky, ale také výborných podmínek pro sport - v létě pro turistiku a cykloturistiku, v zimě pak pro sjezdové i běžecké lyžování.
Plzeňský kraj a veřejná správa
Plzeňský kraj je jedním ze čtrnácti samosprávných krajských celků. Jejich vznik a činnost jsou od roku 2000 důležitým prvkem veřejné správy v České republice. Kraje jsou samosprávné celky, to znamená, že je nespravuje stát, ale zvolené zastupitelstvo daného kraje. To by mělo přinést občanům kraje větší kontrolu nad jeho činností a více možností ovlivňovat dění na území, na kterém žijí. Kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech.
Obce pověřené státní správou
Od začátku roku 2003 vstoupila na území České republiky v platnost další etapa reformy veřejné správy. Zanikly okresní úřad, místo nich byly výkonem státní správy pověřeny tzv. obce s rozšířenou působností. Kromě Plzně, která je statutárním městem od roku 1990, vykonává státní správu v Plzeňském kraji dalších 14 obcí: Blovice, Domažlice, Horažďovice, Horšovský Týn, Klatovy, Kralovice, Nepomuk, Nýřany, Přeštice, Rokycany, Stod, Stříbro, Sušice, Tachov.

Referát - Karlovarský kraj

21. května 2007 v 17:08 Referáty
Karlovarský kraj
Karlovarský kraj je nejzápadnějším územím České republiky a je po Libereckém kraji druhým nejmenším krajem. Kraj se skládá ze 3 okresů (Cheb, Karlovy Vary a Sokolov).
Podle současného administrativního členění je na území kraje celkem 132 obcí nejrůznější velikosti, tvořených jednou až několika desítkami částí, to z něj v rámci ČR dělá kraj s nejnižším počtem obcí.
Průměrná rozloha obce je 25,1 km2 a v průměru v ní k 31.12.2000 žilo 2 306 obyvatel.
Sídlem kraje a zároveň největší obcí kraje jsou Karlovy Vary, ve kterých žije téměř 18% obyvatel.


Více než polovinu celkové délky hranic tvoří hranice se Spolkovou republikou Německo, a to na západě s Bavorskem a na severu se Saskem. Jižním sousedem je Plzeňský kraj a na východě se rozkládá kraj Ústecký.
Téměř celé území kraje spadá do povodí Ohře, do jihovýchodní oblasti zasahuje povodí Berounky a ze severních svahů Krušnohoří jsou vody odváděny do saských přítoků Labe. Na sever od Ohře se táhnou Smrčiny a Krušné hory, které tvoří přírodní hranici s Německem.
Jižně od Ohře, na bavorské hranici, leží Český les a směrem do vnitrozemí Slavkovský les a Doupovské hory. Jih území zaujímá Tepelská vrchovina.
Nejvyšším bodem kraje je Klínovec ( 1 244 m n.m.) v Krušných horách, nejnižší místo (320 m n.m.)leží na hranicích kraje v okrese Karlovy Vary. Ráz krajiny je převážně pahorkatinný. Charakter klimatu i půd zde nevytváří vhodné podmínky pro rozvoj zemědělství. Z přírodních zdrojů je možné pokládat za nejdůležitější zásoby hnědého uhlí, keramických jílů, menší ložiska kovových rud a zbytků smolince, rozhodující jsou zejména zdroje minerálních a léčivých vod.
Karlovarský kraj je po kraji Libereckém druhým nejmenším a svou rozlohou 3 314,4 km2 zaujímá 4,2% rozlohy ČR. Zalesněná plocha 1 429 km2 představuje podíl zalesnění 43,1%, tj. téměř 1,3 násobek průměru ČR, což je po Libereckém kraji druhá nejvyšší hodnota mezi kraji ČR.
Rozloha zemědělské půdy 1 255,4 km2 je jako v jediném kraji menší než rozloha lesních pozemků. Podíl orné půdy nedosahuje ani poloviny průměrného podílu v ČR a je s velkým rozdílem na nejnižší úrovni mezi všemi kraji ČR (584,6 km2 představuje 17,6% z celkové rozlohy kraje).
Území je po stránce geologické, geomorfologické, hydrologické a biologické velmi pestré, přestože mnoho lokalit významných z hlediska ochrany krajiny a přírody bylo zničeno. Největším zvláště chráněným územím je Chráněná krajinná oblast Slavkovský les.
Oblast je unikátním krajinným celkem, velmi málo zalidněným, s množstvím přírodně hodnotných lokalit (lesy, louky, rašeliniště, skalní útvary, vývěry minerálních vod a plynů), zároveň je i starobylou kulturní krajinou. Nejcennějšími lokalitami jsou soubor rašelinišť u Kladské a hadcový hřbet u Pramenů. Vedle této oblasti je vyhlášeno dalších 80 chráněných lokalit všech kategorií. Nejcennějším územím i v mezinárodním měřítku je rašeliniště a slatiniště s vývěry minerálních vod a plynů SOOS na Chebsku,dalšími významnými územími jsou horská rašeliniště v Krušných horách, naleziště perlorodky říční na Ašsku a geologické lokality po obvodu Doupovských hor.
Struktura hospodářství regionu je velmi pestrá. V okresech Karlovy Vary a Cheb je hlavní prioritou lázeňství a cestovní ruch. Okres Sokolov se vyznačuje koncentrací těžby hnědého uhlí, energetickou, chemickou a strojírenskou výrobou. V kraji mají své nezanedbatelné postavení tradiční odvětví, jako je výroba skla, porcelánu, lihovin (Becherovky), minerálních vod, hudebních nástrojů a textilu. Poloha kraje ve středu Evropy, jeho vnitřní potenciál, přírodní a kulturní podmínky i historická tradice celé oblasti jsou předpokladem budoucího úspěšného rozvoje celého regionu.

Podle předběžných výsledků Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001 žilo na území kraje 306 799 obyvatel, z toho na ženy připadá 50,9%. K náboženskému vyznání se přihlásilo 20,1% obyvatelstva, z toho největší podíl 75,9% připadá na Církev římskokatolickou. Z předběžných výsledků Sčítání vyplývá, že na území kraje je 125 099 bytů, z toho 7,6% neobydlených. To znamená, že na 1 trvale obydlený byt připadá 2,66 obyvatele.
Po roce 1989 vznikla z dopravního hlediska v kraji zcela nová situace. Otevřením hranic mnohonásobně vzrostla zejména silniční doprava a to jak osobních vozů, tak zejména vozů nákladních s nepříznivými dopady na životní prostředí. I v důsledku toho dopravní infrastruktura neodpovídá potřebám rozvoje kraje. Karlovarský kraj je pokryt relativně hustou sítí železničních tratí.
V kraji je poměrně hustá síť silnic I., II. a III. třídy. Vzhledem k poloze kraje mají silnice I. třídy nadregionální význam a jsou hlavními spoji do vnitrozemí i do SRN. Karlovarské letiště má status letiště mezinárodního a jako na jediném se provozují pravidelné linky do Moskvy. V poslední době byly zahájeny i lety do Tel Avivu.
Velká škála a počet kulturních a sportovních zařízení je v souvislosti s lázeňskou tradicí regionu velmi široká, stejně tak jako množství pravidelně se opakujících kulturních (např.v K. Varech Mezinárodní filmový festival, Dvořákův karlovarský podzim, Tourfilm, Mezinárodní jazzový festival, Bethovenovy dny, Mezinárodní pěvecká soutěž A. Dvořáka, v Ostrově Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana a v Mariánských Lázních Mezinárodní Chopinův festival), sportovních (např. v K. Varech Kanoe Mattoni, CANON CUP, Carlsbad Triatlon) a mnoho jiných společenských akcí.

V Karlovarském kraji se nachází nejvýznamnější koncentrace lázeňských míst v ČR. V karlovarském okrese se nacházejí lázeňská místa Karlovy Vary a Jáchymov. Lázeňský provoz v Kyselce zanikl po roce 1989. V chebském okrese pak Mariánské Lázně, Františkovy Lázně a Lázně Kynžvart.
Rozvoj lázeňství a návštěvnost lázní jsou velmi závislé na vnitřní, evropské i celosvětové politické situaci. Lázeňské léčby využilo za rok 2000 v Karlovarském kraji 140 642 osob tj. 41,1% z ČR. Počet návštěvníků kraje je výrazně vyšší než uvádějí statistické údaje, a to o tzv. jednodenní návštěvnost, která není nikde zaznamenána. I když hlavním cílem návštěvníků kraje jsou lázeňská místa, existuje v území řada dalších atraktivních cílů jako jsou významná historická jádra měst - Cheb, Loket, Jáchymov, Ostrov, Horní Slavkov apod.. Památkové zóny jsou i v dalších městech a obcích. Návštěvníky jsou rovněž vyhledávány jednotlivé kulturní, technické a přírodní památky a zajímavosti.

V horských územích, zejména v Krušných horách a částečně i v Slavkovském lese, jsou příznivé podmínky pro zimní sporty, pro jejichž provozování jsou k dispozici sjezdovky, běžecké trati a další zařízení. Pro sportovně založené hosty jsou k dispozici speciální zařízení pro golf a jezdecký sport. V posledních letech se rozvíjí i síť cyklistických stezek. Pro kulturně orientované návštěvníky je k dispozici široká síť kulturních zařízení a jsou pořádány různé mezinárodní kulturní akce - festivaly, soutěže, přehlídky. Nedostatečně je zatím rozvinuta venkovská turistika. Kvalitní vybavení lázeňských míst umožňuje i rozšíření tzv. kongresové turistiky, zejména v Karlových Varech a v Mariánských Lázních. V poslední době se rozvíjí i síť informačních center pro návštěvníky.

Referát - 8. třída - Kraj Vysočina

21. května 2007 v 17:08 Referáty
Kraj Vysočina
Základní informace
 rozloha: 6 795,7 km²
 počet obyvatel: 510 032 (k 30. 6. 2005)
 statutární město: Jihlava
 704 obcí
Název kraje Vysočina je odvozen od názvu Českomoravské vrchoviny, vyvýšené zvlněné krajiny mezi oběma historickými zeměmi České republiky. Ta dosahuje nadmořské výšky přes osm set metrů ve dvou výrazných masivech, Žďárských vrších na severu kraje a Jihlavských vrších na jihozápadě. Hlavní evropské rozvodí táhnoucí se podél bývalé zemské hranice dělí kraj na dvě téměř stejné části. Kraj je umístěn v dopravním i populačním středu země. Na východě sousedí s krajem Jihomoravským, na západě má společnou hranici s krajem Jihočeským a Středočeským a na severovýchodě s krajem Pardubickým. Ekonomika východní části kraje je ovlivněna sousedící brněnskou aglomerací, severozápadní část kraje je již spádovou oblastí hlavního města Prahy.
Vysočina patří mezi chladnější části země s průměrnou roční teplotou 5-7 OC. Původní prales byl přeměněn generacemi lidí do podoby zvlněné kulturní stepi, rozčleněné táhlými kopci, údolími a množstvím lesů a hájků. Masivy kulturního lesa pokrývají především nejvyšší část kraje. Každý potok je přehrazen řadou rybníků, které plní funkce od hospodářských přes rekreační až po krajinotvorné. Nedostatek velkých ložisek rud Vysočinu ochránil před devastací důlní činností.
Vývoj kraje byl výrazně ovlivněn přírodními podmínkami. Středověká kolonizace, podobně i industrializace ve druhé polovině 19. století nastala později, než v českých a moravských nížinách. Vysočina se tak vždy řadila mezi chudší kraje země, na druhou stranu jí to uchránilo před znečištěním životního prostředí a vznikem velkých území devastovaných průmyslovým rozvojem. Snad proto dnes patří mezi ty části země, které se rozvíjejí nejrychleji.
Výhodou Vysočiny je zachované čisté životní prostředí. Vzhledem k přírodním i dopravním podmínkám zde vznikly především podniky, které neznečišťují životní prostředí a nové investice jsou budovány již s ohledem na přísné normy. Jako největší znečišťovatel ovzduší se tak jednoznačně projevuje dálnice, kontaminace půdy je v porovnání s ostatními kraji zanedbatelná. Lze říci, že náš kraj je zdravým ostrovem mezi třemi aglomeracemi - pražskou, brněnskou a vídeňskou. I díky tomu se jako první z krajů stal členem organizace zdravých měst a regionů a nese titul "zdravý kraj Vysočina.
Přírodní podmínky rozptýlily obyvatele Vysočiny do více než tisíce sídel, které jsou propojeny hustou sítí silnic. Pro Vysočinu jsou charakteristické malé vesnice nepříliš vzdálené od místního centra, kterým bývá klidné malé město mezi třemi a deseti tisíci obyvatel. Pouze ve čtyřech městech žije více než 20 tisíc obyvatel, krajské město Jihlava dosahuje počtu padesáti tisíc. S rostoucí životní úrovní a mobilitou obyvatel lze čekat, že toto uspořádání bude výhodou. Umožňuje využívat pozitiva venkovského bydlení a přitom zaručuje dostupnost městského centra. Vždyť více než polovina obyvatel kraje dosáhne výhod krajského města v čase kratším, než půl hodiny, cesta do sousední aglomerace trvá hodinu.
Historie zanechala na Vysočině množství památek, z nichž tři, centrum Telče, klášterní kostel na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou a Židovská čtvrť v Třebíči jsou zařazeny mezi světové kulturní dědictví UNESCO. Stopy dějin doplňují dílo člověka v krajině a dotvářejí její krásu.
Vysočina je místem, kde se dá dobře žít, pracovat, podnikat nebo jenom přijet na návštěvu za poznáním a odpočinkem.

Referát - Ústecký kraj

21. května 2007 v 17:07 Referáty
Ústecký kraj

Rozloha : 5 335 km2 (6 ,8 % rozlohy České republiky)

Nejvyšší místo : úpatí hory Klínovec


Nejnižší místo : výtok řeky Labe u Hřenska ( 115 m n.m.) nejníže položené místo v ČR

Počet sídel : v Ústeckém kraji je 354 obcí, z toho 46 má statut města.

Počet obyvatel : 822 133 (k 31.12.2004)

Průměrná hustota osídlení : 131 obyvatel na km2
Správní členění

Ústecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem je vymezený územím okresů Děčín, Ústí nad Labem, Teplice, Litoměřice, Louny, Most a Chomutov. Na jeho území se v současné době nachází 16 obcí s rozšířenou působností. Severní hranice kraje je zároveň i státní hranicí se spolkovou zemí Sasko ve Spolkové republice Německo. Na severovýchodě sousedí s Libereckým krajem, na západě s Karlovarským a z malé části i s krajem Plzeňským a na jihu se Středočeským krajem.
Obce Ústeckého kraje

Na území Ústeckého kraje se nachází 354 obcí. Sídlem kraje a zároveň největší obcí v území je Ústí nad Labem s 97 164 obyvateli. Podle počtu obyvatel se kraj řadí na páté místo v České republice. Hustota obyvatel je vyšší než vykazuje celostátní průměr a liší se podle okresů. Nejhustěji je osídlena oblast podkrušnohorské hnědouhelné pánve, nižší zalidnění se nachází ve vyšší oblasti Krušných hor a v okresech Louny a Litoměřice, kde se vyskytují především menší venkovská sídla.
Obce reprezentují život v Ústeckém kraji z pohledu několika staletí. V mnoha z nich najdeme zejména sakrální stavby pamatující vládu prvních Habsburků, například Rudolfa II, který měl úzké vztahy k městu Most.
Zejména ve šluknovské oblasti se nachází řada obcí, v kterých se dochovala architektura takzvaných podstávkových domů, staveb typických pro česko-sasko-polské trojzemí, například v obcích Dolní Chřibská, Vysoká Lípa, Jetřichovice nebo Všemily. Podstávkové se těmto domům, jedinečným v Evropě, říká pro jejich specifickou konstrukci, skládající se z vnějších přístěnných sloupků propojených vodorovným trámem. Podstávka, která má tvar stlačeného oblouku, nese patro domu, případně střechu, podpírá stropnice a tím zpevňuje celou stavbu.
Zcela jiný ráz mají zemědělské obce ležící v polabské nížině. Unikátem mezi nimi je Straškov - Vodochody, nejmenší obec kraje nebo chmelařské Blšany, pyšnící se statutem nejmenšího evropského sídla prvoligového fotbalového klubu. Jinou raritou je pověstmi o zázračném uzdravování opředený třetí nejstarší český klášter řádu klarisek v Panenském Týnci na Lounsku.
NEJ… ÚSTECKÉHO KRAJE
NEJznámější památky:
Unikátní pevnostní město Terezín, rotunda sv. Jiří na památné hoře Říp, pomník Přemysla Oráče ve Stadicích, Střekov, Hněvín, Hazmburk, Kadaňský hrad, zámky v Klášterci nad Ohří, Krásném Dvoře, Libochovicích, Duchcově a další.
NEJkrásnější městské památkové rezervace:
Kadaň, Litoměřice, Žatec, Úštěk
NEJlákavější místa pro sportovce:
Klínovec, Bouřňák, Komáří Vížka, Krušné hory, cyklistická stezka podél Labe, Raná u Loun, Labské pískovce, autodrom a hipodrom v Mostě.
NEJnavštěvovanější národní parky:

Národní park České Švýcarsko (značené cesty, tři naučné stezky a 45 km značených cyklotras).
NEJkrásnější koupání:

Nechranická přehrada, Kamencové jezero, jezero Chmelař, zatopený důl Barbora u Oldřichova, Aquapark v Klášterci nad Ohří a v Děčíně.
NEJvětší zoologické zahrady:

Zoologická zahrada v Ústí nad Labem a v Děčíně, Podkrušnohorský zoopark v Chomutově.
NEJznámější lázně:

Teplice v Čechách, Dubí a Mšené-Lázně.
NEJslavnější bitva (druhá)
V okolí obcí Chlumec, Přestanov, Stradov, Žandov a Telnice zuřila v létě roku 1813 po Slavkovu druhá největší bitva napoleonských válek svedená na rakouském území. Tyto události připomíná několik pomníků. Na rozcestí silnic vedoucích do Stradova, Unčína a Přestanova se nachází tzv. Juchtová kaple, svědek nelítějších bojů bitvy. Ruský pomník v Přestanově má čtyři bronzové reliéfy mimochodně kráčejících lvů, umístěné u paty obelisku, a sochu bohyně vítězství Niké. Byl postavený dle návrhu italského architekta Nobileho, základní kámen monumentu položil sám car Mikuláš
NEJznámější historická tradice:
Ústecký kraj se může pochlubit hned dvěma místy, k nimž se váží staré české pověsti. Především horou Říp na Roudnicku - když se praotec Čech z Řípu rozhlédl po kraji, viděl zemi mlékem a strdím oplývající. Jeho rod Čechů se tedy v této zemi usadil. Dalším takovým pověstným místem je obec Stadice v romantickém údolí řeky Bíliny. Český kronikář Kosmas sem přisuzuje děj pověsti o založení české královské dynastie, rodu Přemyslovců. Dle jeho tvrzení byl právě zde bájný Přemysl Oráč vyzván, aby opustil svůj pluh, oženil se s kněžnou Libuší a usedl na knížecí stolec.
NEJstarší aplikace panelové technologie:
V letech 1904-6 byl podle plánů architekta J. Zeissiga z Lipska v dnešní Horově ulici v Ústí nad Labem vybudován novorománský cihlový objekt Evangelického kostela apoštola Pavla. Při jeho konstruování došlo u nás vůbec poprvé k aplikaci panelové stavební technologie.
NEJ-první uvedení zvukového filmu v Československu:
Československá premiéra prvního zvukového filmu se konala 26. dubna 1929 v Ústí nad Labem na Střekově v kině Alhambra (dnešní Činoherní studio).
NEJšikmější věž:
Ve dnech 17. a 19. dubna 1945 byla pětina městského centra Ústí nad Labem bombardováním spojeneckými silami takřka srovnána se zemí, což si vyžádalo více než 500 lidských životů. Cílem několika ničivých náletů se stal most, továrny, úřady, obchody a restaurace, radnice, knihovna, dvě kina, tři školy, nádraží, pošta a jiné významné budovy. Zcela zničeno bylo 572 domů s 2754 byty a poškozeno dalších 916. Od té doby má Ústí nejšikmější věž na sever od Alp, a to u arciděkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie z roku 1318 - ve výšce 65 metrů se věž odklání o 186 cm od kolmé osy.
NEJromantičtější restaurace:

V obci Brná je restaurace Srdíčko, velmi často ji navštěvoval německý spisovatel Karel May.
NEJexotičtější park:
U zámku ve Velkém Březně, nechal ho vybudovat Karel Chotek v anglickém stylu se 130 vzácnými stromy a keři. Zámek je spjat také s místem, kde vyrůstala Žofie Chotková, manželka arcivévody Ferdinanda d´Este. Oba dva, jak následník trůnu monarchie, tak hraběnka Žofie byli zavražděni roku 1914 v Sarajevu. Tento incident se do značné míry podílel na rozpoutání 1. světové války.
NEJkrásnější strom:
V Nepomyšli na Podbořansku roste Lípa srdčitá, která se v roce 2002 umístila na druhém místě v soutěži Strom roku 2002. I když se vítězem pyšní Sokolovsko, lípa z Nepomyšle je nejkrásnějším stromem Ústeckého kraje.
NEJnesmyslnější asanace:
Život v Ústí n. L. byl po roce 1948 poznamenán nejen totalitním režimem a jeho direktivními metodami, ale také skutečností, že obyvatelstvo většinou přišlo z jiných míst a postrádalo jakýkoli lokální patriotismus. Tomuto myšlení odpovídaly i asanace, jež kulminovaly zejména v 70. a 80. letech a takřka zlikvidovaly historickou část města.
NEJznámější továrna:
Johann Schicht založil v Ústí n. L. továrnu na výrobu mýdla (dnes Setuza). Patřil ve své době vedle Bati nebo Škody k nejznámějším průmyslníkům. V roce 1898 mu byl udělen titul císařský rada za jeho zásluhy o rozvoj průmyslu rakousko-uherské monarchie…. Poté, co byla v roce 1911 uvedena do provozu ztužovna tuků (první ztužovna na evropské pevnině vůbec a čtvrtá ve světě) se akciová společnost Georg Schicht stala největším podnikem svého druhu v Evropě. V Anglii byla větší mydlárna, v Německu olejárna, v Holandsku margarínka, ale neexistoval komplex těchto provozů a na tak vysoké technické úrovni, jako byl v Ústí n. L.
NEJvětší česká řeka Labe:
K přeměně přirozeného labského toku do dnešní podoby jako toku regulovaného a do značné míry uměle přetvořeného docházelo postupně po dobu více než sta let a vycházelo z postupně se prosazujícího principu, že Labe je důležitá dopravní tepna, která jako jediná spojuje české země s mořem. Z tohoto principu vycházely všechny úpravy řeky, které směřovaly k odstranění překážek omezujících plavbu a k postupnému prohlubování jejího řečiště. Tyto snahy o vytvoření optimálních plavebních podmínek na Labi vyvrcholily grandiózním plánem kanalizace toků Vltavy a Labe na úseku mezi Prahou a Ústím n. L. Tento projekt se začal realizovat od roku 1896 a byl dokončen v roce 1936 dobudováním Masarykových zdymadel pod Střekovem. Podle původního plánu zde měl být vybudován běžný plavební stupeň, podobným stupňům, které se stavěly na úseku Mělník - Lovosice. Další stupeň měl být postaven u Prackovic. Jejich výstavbě však zabránilo vypuknutí 1. světové války a po jejím skončení došlo k přehodnocení záměrů a prosadila se nová koncepce ve výstavbě vodních děl: ta neměla sloužit pouze plavbě, ale měla být kombinována s vodní elektrárnou. A tak v roce 1923 bylo započato s tehdy největší vodní stavbou na území ČSR. Výsledkem byla zdymadla jak je známe dnes: 2 plavební komory pro čluny a hydroelektrárna, navíc doplněna o přechod pro chodce.
Toku Labe se však nevyužívalo pouze pro nákladní přepravu. Při zahájení paroplavby na českém toku Labe byly parníky určeny výlučně k přepravě osob. A osobní přeprava se stala neodmyslitelnou součástí labské dopravy, a vlastně jí zůstala dodnes i když v daleko menším rozsahu. Její počátky spadají do 40. let 19. století. Zastávky parníků byly prakticky ve všech obcích, ale hlavní proud cestujících směřoval do velkých měst a rekreačních středisek. Na českém toku Labe se největší počet cestujících soustředil právě do Ústí n. L. Přitom se nejednalo o zanedbatelný počet, protože např. v desetiletí před 1. světovou válkou přijelo nebo odjelo z Ústí n. L. průměrně přes čtvrt milionu osob ročně, což bylo 40 - 50 % všech osob přepravených parníky na českém úseku Labe. Pro jejich pohodlí zřídila saská společnost v Ústí n. L. svoji vlastní kancelář spojenou s restaurací a hotelem - Parník (Dampfschiff), která zahájila provoz v roce 1862 a byla umístěna poblíž ústí Bíliny (obdobná zařízení se stejným jménem byla zřízena i v Děčíně, Hřensku a Litoměřicích). Příjezdy a odjezdy parníků byly přizpůsobeny hlavním železničním spojům (do Prahy či Teplic), byla zřízena i speciální služba nosičů ap. Budova Parníku dodnes stojí a patří k NEJzchátralejším…
NEJvětší povodně:
Ústí n. L. bylo postiženo několika velkými povodněmi, které zaplavily níže položené části města a způsobily značné materiální škody. Poslední velká povodeň stihla nejenom město, ale i téměř polovinu kraje v srpnu 2002, kdy hladina Labe v Ústí kulminovala na 11,9 metrech.
Historickou tabulku povodní na dolním toku Labe tak stále vede vodní katastrofa z roku 1845, kdy byly dosaženy hodnoty 1 235 cm a průtok 6 300 m3. Velká voda tehdy v Ústí nad Labem zaplavila a poškodila prakticky všechny domy v prostoru od Mírového náměstí k řece a směrem k řece. Směrem k Trmicím a Předlicím se rozkládalo velké jezero. Dále bylo v severních Čechách zčásti zatopeny Litoměřice, pod hladinou úplně zmizely Mlékojedy, Lovosice, ve Štětí voda zaplavila náměstí i kostel.
Při této mimořádné povodni byla hladina vody asi o 1,5 m výše než u všech dalších katastrofálních povodní, které Ústí n. L. v průběhu 2. pol. 19. století postihly. Jednalo se zejména o povodně v letech 1862, 1867, 1876 a 1890, které náleží mezi 10 největších historicky doložených labských povodní.
NEJmladší obce:

Několik desítek obcí na Ústecku muselo ustoupit těžbě uhlí. Jedna z nich - Vyklice - se však na mapu kraje vrátí.
NEJkvalitnější české víno:

Vinice ve Velkých Žernosekách.
NEJuznávanější most v ČR:

Mariánský přes Labe, dokončen v roce 1998, cena se vyšplhala téměř na 3 miliardy korun.
NEJznámější ulice:

Rozhodně ústecká Matiční…
NEJmystičtější místo:
Panenský Týnec - zásadní význam na rozvoji a růstu obce měl týnecký klášter klarisek, vystavěný do roku 1280 Habartem ze Žirotína jako poděkování Anežce Přemyslovně, sestře krále Václava I., za vyléčení jeho ženy z neplodnosti. Svatá Anežka zde ke sklonku svého života i žila a její zmizelé ostatky jsou v blízkosti kláštera v hrobce uloženy. Tato skutečnost je však nedoložena. Další stavbou se kterou započal prvorozený syn Habarta - Plichta za Žirotína, nejslavnější bojovník své doby, který bojoval za římského krále, anglického krále a krále Jana Lucemburského, je stavba vrcholně gotického kostela, který se však nikdy nepodařilo dostavět. Tuto stavbu založil na silné pozitivní zóně ve tvaru kříže, která má schopnost léčit a uvolňovat depresivní stavy.
NEJohroženější místo:
Státní úřad pro jadernou bezpečnost vytipoval pět míst, z nichž bude vybráno jedno pro vybudování úložiště vyhořelého jaderného paliva a jaderného odpadu. Jedním z těchto míst je i lokalita mezi obcemi Blatno a Lubenec na Podbořansku.
Ústecký kraj nabízí v průběhu celého roku mnoho kulturních, společenských a sportovních akcí. Informace o nich a též o dalších zajímavostech tohoto kraje mohou návštěvníci získat v informačních střediscích jednotlivých měst.